Hrdinové nové fronty
Válka

Strana A:
A1  Fiakr Smrti  4:32
A2  Barikády Nový Fronty  2:55
A3  Džínový Idiot  1:58
A4  Zelený Strašidlo  3:46
A5  Do Boje!  3:22
A6  Jen Počkej Zajíci!  1:08

Strana B:
B1  Syfilis  2:29
B2  To Svět Se Posral  3:08
B3  Žiju Jako Štvanec  7:04
B4  Tanky (Radiomix 1968)  4:24

Strana C:
C1  Hyperaktivní Děti  3:26
C2  Agent Orange  5:07
C3  Skinheadskej Punk  1:42
C4  Tygří Žert  5:21

Strana D:
D1  Válka  4:00
D2  Heavy Metal Je Hnusnej  2:10
D3  Punkrockoví Válečníci  1:33
D4  Tanky  4:18

Recenzia:

Krása syrovosti starých demo nahrávek a jejich přenos do vinylových drážek je tématem okolního světa již nějaký ten pátek. Reedice polských či jugoslávských archiválií jsou punkové klenoty a v poslední době vykopávky oprašující vlna konečně dorazila i do české kotliny. Jejím produktem je dvoualbová edice prvního dema jihlavských HNF, Válka alias The War.

Dosud si pamatuji, jak ho pánové z kapely přivezli jako naprosto čerstvé zboží na nějakou akci na jihozápadě Čech počátkem prázdnin 86. Bohužel na sebe přenos na desku dal čekat trochu moc dlouho, což se odráží v občas slyšitelných zakolísáních nahrávky, způsobené patrně neúprosnou sešlostí věkem původního použitého pásku, jako celek ale deska zní až neuvěřitelně dobře.

Rozjezd obstarává epická Fiakr Smrti se svou temnou náladou a dominantním afektovaným Štěpánovým zpěvem. Je až překvapivé, že věc neztratila nic ze svého kouzla a syrová demo nahrávka jí patrně sluší mnohem více, než kdyby kapela natáčela v regulérních studiových podmínkách. Následují rychlé skladby Barikády nové fronty a Džínový Idiot, kde se kapela prezentuje v podstatě standardním evropským hardcore punkem té doby, což je vlastně komické při vzpomínkách na to, jak se pánové vehementně v mejdanových diskuzích vymezovali vůči hardcore punku, který jsme my mladší již tehdy poslouchali.

V osmnácti skladbové kolekci jsou momenty silnější i slabší, čtvrtá Zelený strašidlo patří k těm slabším, ovšem hned následující Do boje! je svou náladou i projevem skvělá. HNF tu ve své tvorbě vytvořili zvláštní inspirační mix, kdy na jednu stranu imitují street punkovou primitivitu The Exploited (občas jsou tu čisté ripoffy –  rif sloky v Jen počkej zajíci je v podstatě Blown To Bits, úvodní basová linka v Tanky zas není nic víc a nic méně než imitace rozjezdu z hypnotické Exploited verze Troops Of Tomorrow, což nemyslím ani v nejmenším pejorativně, umírněná verze plagiátorství patří ke koření rocknrollu) a na druhou stranu tu je výrazný, surfem a blues ovlivněný, hudební koncept Dead Kennedys. Dvě naprosto protichůdná pojetí punku, hudebně i filozoficky, v jejich podání překvapivě symbioticky fungují v rámci jedné nahrávky.

Jsou tu ovšem i momenty, ze kterých se mi textově trochu kroutí prsty u nohou i po třech desítkách let. Toho příkladem je Skinheadskej punk, tento typ okouzlení skinheadismem jsem ze své pozice nikdy nepochopil. Svéráznou sondou do dávných časů je Heavy metal je hnusnej, ta je hudebně naprosto skvělá a textově reflektuje, zvláště na venkově panující tehdejší punk vs. metal nepřátelství, ovšem nutno zmínit, že rvačky (a obecně značná část animozity s metalisty) víceméně skončily s rokem 85 a nastupující érou thrashe, blacku a crossoveru.

Každopádně v podstatě tu mluvíme o archivním dokumentu a ten má být vždy kompletní, včetně toho, co mi třeba právě není recht. Značná část pomalejších skladeb by si asi vystačila s, řekněme, dvoutřetinovou stopáží, ale deska ani takto nezačne byť jen na moment nudit. S odstupem času jsem navíc příjemně překvapen kytarovým soundem, který tu vylézá nesrovnatelně lépe, než jak si ho vybavuji z prapůvodní kazety, ačkoliv tu jsem si, myslím, pustil naposledy někdy ještě před koncem osmdesátých let. Poněkud mi ovšem uniká důvod, proč jsou tu dvě téměř identické verze songu Tanky, zatímco zmizely na původní kazetě obsažené Sexuální Galeje a Gilotina.

Co nutno vypíchnout, ať už si člověk o HNF samotných myslí, co chce, je fakt, že jim to zkrátka a dobře hrálo, jak se patří. Kapela měla jasnou vizi i ukotvenou polohu svého hudebního projevu. Bez pochyb i dík tomu, že členové HNF byli oproti majoritě místních punks přeci jen o něco starší, a co víc s před punkovou muzikantskou zkušeností. Na rozdíl od převážné většiny toho, co místní prostředí produkovalo jako punk v intencích roku 86, byli HNF v zásadě na naprosto jiné úrovni. Úrovní kompozic a akcentem na sílu v projevu hráli v podstatě první ligu tehdejšího evropského podzemního punku a to říkám z pozice člověka, který ani v té době nepatřil k jejich vyloženým fanouškům.

Na každý pád super dílo a doufám, že bude následováno vinylovými edicemi i dalších dvou dem kapely.

Martin Suicide / Kids and Heroes